Tento rok ste vydali nový album „Šeď strachostánku“. V porovnaní s vašimi predošlými nahrávkami sa jedná o dielo epických rozdielov, kde piesne bežne presahujú stopáž 10 minút. Bol to zámer vytvoriť takéto štrukturované skladby, alebo to vzniklo prirodzene pri skladaní?
Martin: Vždycky se nám zamlouvala představa vytvořit jedno ucelené album, které by mělo vlastní koncept, drželo se jednoho tématu a muzika se vyvíjela jako v příběhu od A do Z… Teď po vydaných dvou albech, které měly standardní formát, se nám to vyplnilo. Asi je to přirozený vývoj kapely a museli jsme si k němu dojít.
Nielen hudobne, ale aj textovo bohaté je vaše nové dielo. Ak správne chápem, jedná sa konceptuálne dielo (ku ktorému dokonca vyšla aj kniha). Priblížte nám príbehy ktoré sa ukrývajú v textoch a v knihe. Kto je hlavným autorom?
Martin: Ruku v ruce s myšlenkou koncepčního alba se musely vytvořit i koncepční texty, jejichž autorem je Vojta Šarše.
Vojta: Když jsem přišel ke klukům v momentě, kdy byl nápad konceptuálního alba již nějakou dobu na světě. Točilo se kolem toho i několik témat: úpadek světa, dekadence lidské existence, přesycenost kapitalistické společnosti, která pomalu ale jistě začíná požírat sama sebe atd. Témata mi byla blízká. V první řadě jsem přidal ještě jedno zamyšlení nad dnešním světem a to křesťanská víra – nepřiznaná, ale nedílná součást západní civilizace. Negativní přístup především ke katolické církvi je vlastní metalové scéně, v tom tedy samozřejmě toto album není novátorské. V některých písních se přímo odkazujeme na Bibli, tedy citujeme několik pasáží, se kterými pak nějakým způsobem polemizujeme, reinterpretujeme je. Musím říct, že textem, který mě asi nejvíce inspiroval je Zjevení Svatého Jana, křesťanský obraz apokalypsy, který je plný násilí, krve, křivd a zrad.
Zpět k tématům. Toužil jsem vybraná témata co nejvíce přiblížit lidem okolo, a proto jsem jim dal lidskou podobu. Podobu, ale nejasnou a neidentifikovatelnou, která může být vlastně zaměnitelná jakoukoliv jinou lidskou individualitou. Vybral jsem Johna Doea – v anglosaském světě se jedná o zavražděného muže, jehož identita je nedohledatelná, jakási vynuceně anonymní násilná smrt. No a tak jsem se pustil do vyprávění života právě tohoto Johna Doea, reprezentujícího v mých představách celý svět. Na začátku bylo pět písní, tedy jsem měl před sebou pět textů. Já však nejsem muzikant, tedy bylo nezbytné, abych každý text konzultoval s Martinem, zpěvákem. Již při našem prvním setkání jsme zjistili, že to bude urputná práce naroubovat mé texty na muziku Krutonu. Pro každou píseň jsem musel připravit velké množství textů, které jsem postupně ořezával až do podoby, která je v bookletu.
Po několikátém setkání jsem si uvědomil, že John Doe by si zasloužil víc než jen omezené písňové texty. Vlastně ještě poměrně na začátku spolupráce jsem právě z osekaných písňových textů začal sepisovat povídky. Nakonec jich je pět. Spojující linkou je život, beznaděj, utrpení, bolest a smrt právě Johna Doea. Nejedná se ani v nejmenší o prosaické texty, které by měly za úkol vysvětlit, doplnit či ilustrovat písňové texty. Jsou to příběhy, kterou jdou ruku v ruce s hudbou a texty písní. Jedná se v každé povídce o jiné prostředí, které tím či oním způsobem bolestivě přestává existovat, kde se objevuje John Doe a skomírá. Povídky nejsou zasazeny do konkrétních míst, do konkrétního času, období. Ne, jsou to fiktivní prostředí, výplody mé fantasie. Povídky svým osobitým způsobem představují rozšíření fikčního světa a život onoho Johna Doe.
Opravdu až na postavu tohoto člověka příběhy propojuje vlastně jen temná atmosféra před či post apokalyptického světa. Věci mizí v propadlišti dějin, lidé zachvacují různé cizí a nevyléčitelné nemoci, svět se propadá sám do sebe či se obrací naruby. Některé příběhy zabrušují do žánru sci-fi, tedy do budoucnosti, jiné by se mohli odehrávat za rohem vašeho domu. Ale čas ani místo nejsou přesně specifikované, není nutné v textech vyhledávat nějaké konkrétní indikátory odkazující k naší realitě. Spojovníkem mezi naším světem a světem Šedi strachostánků je právě John Doe.
Vaša muzika láme žánre, cez progresivitu sa prelínajú vplyvy thrashu a deathu, no celé je to podtrhnuté prevažne, aj keď agresívnym, ale stále čistým vokálom. Ja osobne tam ale cítim aj vplyv starých českých metalových kapiel. Čo je vašou primárnou inšpiráciou pri skladaní hudby?
Martin: Často se nám stává, že nás lidi zařazují do různých žánrů metalu, což je svým způsobem pro nás atraktivní, protože nijak netoužíme spadat do určité škatule toho či onoho žánru, na druhou stranu je to i trochu přítěž, protože se dneska, v době kdy je metal v podstatě undregroundovou scénou, pořádají koncerty nebo festivaly právě se zaměřením na jednotlivé odnože metalu, což nám trochu nepomáhá :)))) Jinak ohledně vokálu, čistý vokál do tvrdé muziky přeci patří a patřil, je to jako s čistými a zkreslenými kytarami. Tahle dvojakost k nám určitě a patří a máme jí rádi.
David: Já bych ještě dodal, že naše skládání je kolektivní práce a při tomto procesu nejdeme záměrem, aby naše muzika zněla jako ‘‘nějaká‘‘ kapela, kterou známe. Na této desce jsme makali 5 let a myslím, že jsme se posunuli i v přípravách před příchodem do studia. Byla to sice trochu trnitá cesta, ale doufám, že si deska svoje posluchače najde. Navíc v ní můžete hledat cokoli – při poslechu můžete listovat knížkou a v ilustracích od Antonína Handla hledat svojí nekonečnou pravdu
Keď už sme pri inšpiráciach, sú nejaké kapely, ktoré považujete za vzory?
Martin: V naší kapele je krásná ještě jedna věc, každý z kluků poslouchá trochu jinou muziku, i když jsou kapely nebo i žánry, v kterých se prolínáme…. Za všechny by se daly asi jmenovat styly jako black metal, death metal, ale i třeba rock, grunge nebo i třeba alternativní muzika….
Taky můžete na naší desce slyšet hudbu klasickou, chcete-li vážnou. Tahle hudba tu byla už před dávnou dobou a skladatelé v té době tvořili svým způsobem, kdyby měli dnešní hudební nástroje a techniku, bylo by to ještě zřejmější, takovou metalovou muziku kolosálních rozměrů a propracovanosti, že se nám o ní v dnešní době může jen zdát… v minulosti neměli lidé televize nebo rádio a každá symfonie vytvořila obraz díky stupnici, orchestraci, stupňování tempa atd…
Proto najdete na naší desce vojenský pochod, disharmonie, blast beaty nebo zároveň veselou pasáž. Bouřka je vždycky silnější po neočekávaném klidném úseku.
Je toho opravdu hodně 🙂
Tento rok ste na scéne už jednu dekádu – čo považujete za najsilnejší moment za tých 10 rokov čo existujete? Chystáte aj niečo špeciálne k jubileu, či darček ste si dali v podobe nového albumu?
Martin: Právě tohle album je svým způsobem i dárek, který si dáváme: 60 minut muziky, dvojitý vinyl, kniha. Bylo to 5 let práce, skládání, časování a nakonec i velká finanční investice. Za to chceme poděkovat hlavně vydavatelům Support Underground a nakladatelství Maťa!
Aké sú vaše plány do tej nasledujúcej dekády? Dávate si pauzu od skladania alebo práve naopak, už chystáte aj nový materiál?
Martin: Teď je v první řadě důležitý propagovat novou desku a představit ji na koncertech v co nejširším okolí a od skládání si dát pár měsíců oddech… Jinak máme ještě spoustu nápadů každý v šuplíku 🙂
David: Rádi bychom vyrazili ke konci roku, nebo v příštím roce na kratší tour po Evropě. Uvidíme, kam až se dostaneme, máme teď hodně co nabídnout – kolekce nosičů, knížka a s tím spojený merch, tak hurá do světa!
Na záver si dovolím takú trochu anketovú otázku – podarilo sa Vám minulý rok objaviť aspoň jednu novú domácu metalovú kapelu, ktorá na Vás spravila dojem? Viete, nech vieme či je bilancia nových kapiel rastúca, rovnaká, alebo klesajúca 🙂
Martin: V průběhu koncertování jsme potkali celkem dost zajímavých kapel, mnohdy i dlouho fungujících, leč jak jsme již řekli, v dnešní době je metalová hudba spíš undregroud a člověk si musí své nové objevy hledat na klubové scéně… Aby to ale nevyznělo skepticky, myslím, že tvrdá muzika začíná zažívat renesanci a návrat k posluchačům a určitě jen tak nezmizí! Je ale potřeba, aby se lidi vrátili z návštěv obřích hal i do klubů… Berte to jako pozvánku 🙂
Maroš Buchel
Pridaj komentár